Inspirován Milovicemi, začal jsem navštěvovat i tento bývalý
vojenský výcvikový prostor rudé armády.
Ralsko je ve znamení krásné a dalo by se také říci panenské
přírody. Ve dvacátých a třicátých letech minulého století se sem sjížděli
bohatci z prahy a nebylo divu, neboť centrální bod Ralska se nachází pouze
60 km od václavského náměstí (!).
Je to relativně velký vojenský prostor, rozprostírající se
od Mladé Boleslavy až po Mimoň, tedy severně od Milovic. Vojenským výcvikovým
prostorem se stal již za Rakouska-Uherska.
Později za nacistické
okupace zde byli cvičeny jednotky Afrika-korpsu, vzhledem k tomu že se zde
nachází písčitý terén.
Krátce po 2. svět. válce zde byl pokus o znovu osídlení
oblasti asi třemi tisíci obyvateli. Ti však museli brzy odejít v rámci
zvětšování výcvikového prostoru (podobně jako
v Karlovarském Doupově).
Hlavní výcvikové prostory vznikly v roce 1950 a postupně
se rozrostly až na 250km čtverečních.
Paradoxně nejvíce lidí zde žilo v letech 1968-1990,
nacházelo se zde na 20.000 sovětských občanů včetně jejich rodin.Na rozdíl od
vojenského prostoru v Milovicích, kde sídlilo logistické centrum Sovětské
okupační armády – tedy generální štáb- v Ralsku se spíše jednalo o menší
vojenské objekty, roztroušené po celé této chráněné přírodní oblasti.
Krajina je zde jen mírně zvlněná, možná i díky nesčetným
cvičením sovětských tankových jednotek…
Kdysi bylo celé toto území poměrně hustě osídleno Němci (ve
více než 20 venkovských sídlech tu žilo na 7000 obyvatel) a po jejich odsunu,
v roce 1946 zde začala vznikat země nikoho.
Byla zde těžba železné rudy, cínu a později i uranu. Ten se
mimochodem na jednom místě těží dodnes. Je to místo s přísnou bezpečnostní
zónou.
Je až s podivem jakou silně duchovní oblastí Ralsko
bývalo. Stávala zde řada kostelů a klášterů, ve vykotlaných pískovcových
skalách, všude kolem, sídlilo dokonce i několik poustevníků. To vše se ale
naneštěstí mělo změnit.
Zaniklá vesnička Jabloneček (dříve Jablonec) má velmi
zajímavou, pohnutou historii: v roce 1939 z ní byli nejprve odsunuti
Češi, v roce 1945 následoval odsun Němců. V roce 1947 byla pak tato
víska - ležící jakoby důkladně ukryta v malé rokli - používána jako
super-tajné výcvikové centrum parašutistických, záškodnických jednotek
Československé armády.
Po roce 1949 byla tato jednotka zrušena a mezi lety 1950 až
1955 zde byl tajný koncentrační tábor určený k internaci Českých farářů a
vyšších církevních činitelů. Řada z nich zde přišla o život, kdoví kolik
z nich je tajně pochováno v lesích kolem.
Po skončení totalitní schizofrenie padesátých let, ležely
všechny objekty ladem a pomalu začaly zarůstat vegetací.
S příchodem rudé armády po roce 1968 došlo
k dalším změnám. Sovětům se toto místo zalíbilo a vytvořili zde – opět
velmi přísně střeženou – tentokrát raketovou, základnu.
Dnes zde již (v rámci asanace) stojí pouze jen několik
budov, bývalá Česká škola, budova štábu a jídelna. Doslechl jsem se, že zde
dříve kromě několika bytovek stával také kulturní dům s kinem.
V kinosále byl na zdích vymalován celý Kreml z jehož jednoho okénka
vycházel paprsek filmového projektoru! Psychologicky to bylo velmi zvládnuté,
nemyslíte?
Nad Jablonečkem je pláň na které se dodnes dochovali zbytky
zázemí raketových vojsk.
Garáže,dílny…a to celé za trojitým ostnatým drátem,
kombinovaným s drátem elektrickým a
takovéto bezpečnostní opatření svědčí o výjimečné
důležitosti objektu.
Vibrace celého tohoto
zvláštního místa zůstávají a musím říci, že nejsou nijak pozitivní.
Příroda všude tady kolem působí jako někde v severní
Kanadě či Skandinávii : vysokou stepní travou porostlé pláně a skupinky nízkých
břízek.
Městečko Kuřivody, ( kdysi nazývané Huehnerwasser) které krátce
po odchodu Rusů připomínalo apokalypsu, je dnes již – včetně kostela - téměř
celé vkusně opraveno. Stále ale ještě je zde několik objektů které stojí za
vidění,( pokud vás tedy ovšem zajímá proces rozpadu budov).
Když jedete z Kuřivod přímo na sever, přijedete na tzv.
Hradčanské letiště pojmenované po nedaleké vesničce.
Letiště bylo vybudováno Německou Luftwaffe a to na samém
sklonku války, krátce po té zde spojenecké stíhací letouny vykonaly dva úspěšné
nálety. Rusové letiště zvětšili a přistavěli zde řadu budov které sloužili jako
technické zázemí letiště.
Sídlil zde 236. bombardovací, stíhací pluk a část 131.
smíšené letecké divize.
Dodnes je zde vidět spousta opevněných hangárů (tzv. úlů)
s mohutnými obrněnými branami, které sloužili jako úkryt pro celkem 44
kusů letadel typu MIG-21. Byla zde také jednotka bojových vrtulníků MI- 24.
Letištní budovy, včetně kulturního domu a nemocnice, jsou
již ale úplně zničeny. Lidé z okolních vesnic postupně rozebrali a odnesly
všechno co bylo z kovu, či mělo nějakou (byť minimální ) hodnotu.
Samozřejmě že když někdo„rozmontuje“ střechu, tak celý objekt začne chátrat až
překvapivě rychle.
Ještě dodatkem: žijí zde dnes někteří Volynští Češi, kteří
sem přišli ( po 1992) z míst postižených Černobylskou katastrofou.
Jiný osud ale potkal budovu kina v nedaleké obci
Hvězdov. Toto místo je jaksi „zastrčeno“ a tak se mu podařilo uniknout
ziskuchtivým sběračům kovů.
Ve vstupní hale kina na vás mává obrovský Lenin
s několika rudoarmějci. Celá freska je „nádherně“ provedena v hnědých,
pastelových tónech.
Nedaleko odtud se také nachází bývalé panské sídlo Nový
Dvůr. Rusové i zde vystavěli menší vojenské městečko. Je značně zchátralé, ale
i zde se ještě dá nalézt několik budov se zbytky Sovětských „ malůvek “.
Jednu fresku objevuji v nízkém pavilonu bez střechy.
Rudoarmějec na rudém pozadí! Bohužel ale je freska deštěm již tak zničena, že
za fotografii ani nestojí. Trochu mě to mrzí.
Spousty nevybuchlé munice, které bylo v minulých letech
možné nalézt v okolních lesích, jsou ale již historií. Veškerá munice je
vysbírána a odstraněna, prý jí byla spousta. Většinou se jednalo o nevybuchlé
tankové střely.
Snad jen tu a tam najde nějaký ten nevybuchlý granát
zbloudilý houbař…
Projíždět tímto bohem zapomenutým krajem je ale zážitek, všude
kolem nacházím zbytky zapomenutých budov.
Západně od letiště leží smutně působící zruinovaný kostel
v zapadlé vísce Brenná. Je jedním z mnoha důkazů devastace tohoto
kraje.
Je to zde v Ralsku, kde lze spatřit pomník proslulého
pplk. Sochora, který zde tragicky zahynul začátkem 50. let. Jeho smrt nebyla
mimochodem nikdy vyjasněna a stále za sebou nechává řadu otazníků.
Dál směrem na východ, v polesí Boreček se nachází
oblast nazývaná Polygon. Bylo to zde, kde vojenští experti zkoušeli pevnost
různých vojenských materiálů. Pracovalo se zde s vodním paprskem a
radioaktivními materiály. Byla zde i výzkumná laboratoř včetně fotokomory.
V nedalekém okolí se stále ještě nalézá rozsáhlý
oplocený pozemek s několika hermeticky uzavřenými budovami. Lidé
z okolí tvrdí, že zde Sověti prováděli biochemické pokusy na zvířatech.
Historky jsou to opravdu hrůzostrašné! Mohou to být samozřejmě jen hypotézy,
ale několik budov spaloven, které stojí nedaleko, svědčí o opaku…
Celému tomuto zvláštnímu kraji dominuje několik ruin starých
hradů a tvrzí. Nejznámějším z nich je rozhodně hrad Bězděz. Jako by byl
takovým němým strážcem celého Ralska. Co ten by asi mohl všechno vyprávět…!
Žádné komentáře:
Okomentovat