N A M I B I E - Kolmanskop

Kolmanskop je opustene dulni mestecko kde se do roku 1956 tezily diamanty. Je dnes opravdovym mestem duchu. Navstivit toto mesto, ktere se dnes jiz ztraci v pisku vzdy jednim z mych snu. Je zde na 30 budov, byla zde nemocnice, divadlo s vynikajici akustikou a dokonce I micovna ci kuzelkovna. Dnes je vetsina budov zvolna zasypana piskem. Kduz prochazim  vsechny tyto budovy zjistuji ze dvere jsou casto zasypany piskem a to az do dvou tretin. Clovek se zde brodi piskem a jen ``tak tak`` proleze dvermi. A take hadi! V Namibii zije cela rada smrtelne jedovatych hadu. /na nektere z nich ani neexistuje protijed/ slychavam zde od mnoha lidi, ze mistni hadi velmi radi vyhledavaji opustene budovy. Kdyz vstupuji do nektere z mistnosti tak se velmi peclive rozhlizim, zda li tu v rohu mistnosti neni nejaky ten ``najemnik`` . Na zdech jsou stale jeste patrne nadherne secesni vzory z let 1907 az 1915. Mestecko Kolmanskop je na upati pisciteho kopce na jehoz vrcholu je dodnes dobre dochovaly bazen, dokonce I skakaci prkno je jeste znat…

Mestecko Kolmanskop je nyni jiz pristupne verejnosti I kdyz lezi na kraji na kraji prisne strezene oblasti tzv. `` Sperrgebied``  coz znaci zakazana zona. Tezi se zde diamanty a cele toto misto je hlidano velmi prisnou ochrankou. Trochu skoda, protoze ve ``Sperrgebiedu`` je rada dalsich opustenych budov a je to tam vubec  cele mysteriozni. Povoleni se udajne da dostat ale dlouho to trva, takze : ``Nekdy priste``.

P.S. Na zadneho hada jsem bohuzel nenarazil…

Putování po EX DDR, Německo, Germany

Vzpominam si na tuto byvalou tuberkulozni kliniku jako dnes, byl jsem tenkrat domluven s mistostarostou ze se u nej zastavim na urade a on mi da podklady a vysvetli  jak se tam dostat, co hledat, zkratka co a jak.

Kdyz jsem se nakonec dostal z Berlina se zpozdenim na radnici v Beelitzu, bylo jiz pozde odpoledne a pan mistostarosta mne  po pratelskem privitani, seznamil s historii celeho komplexu.  A se slovy  ``Bude tam spousta lidi jinak, fotografove, pejskari...uvidite, spousta lidi!``se se mnou srdecne rozloucil.

Kdyz jsem konecne do tohoto, kdysi velmi krasneho, komplexu sanatoria dorazil, visely mraky velmi nizko nad zemi a nikde ani clovicka. Cely komplex jsem velmi peclive prozkoumaval, budovu po budove a tak nejak se mne zmocnoval cim dal tim vetsi strach, nikde nikdo, byl to opravdu jeden z ``Tech`` dni ...jen buseni oken a okenic ve vetru...posledni budova je chirurgie, mimochodem toto sanatorium bylo vyuzivano Wehrmachtem, pozdeji jej prevzala Ruda armada a vytvorila si zde svoji nejvetsi vojenskou nemocnici v byvale NDR.

Jsou zde k videni a k fotografovani  napr. Auditorium, Patologie, Lazne a ruzne osetrovny. Budova chirurgie je ale tim , cemu se rika ``Maso``. Neustale buseni okenic ve vetru..a take stale jakesi pleskani, jakoby bosyma nohama po nescetnych schodech…Strach na mne jde vic a vic, az se divim, nejaky cas mi nicmene trva nez zjistim co je to to strasidelne ``pleskani``, napada mne  pod slovem pleskani spousta schizoidnich napadu, samozrejme. Jako napriklad nejaky bosy magor, ktery zde jiz mnoha leta bydli a ted mne nahani po schodistich , atd. atd. Byl to jinak pouze uvezneny holub v jedne z mistnosti ve tretim patre.  Poustim jej ven . Musim ale dodat ze jsem byl jiz nervove tak daleko, ze jsem po chvili z hruzou z budovy  utekl. Zastavuji se az u vychodu z komplexu.

Jistym myslenkovym pochodem  jsem ale schopen se prinutit k jinemu uvazovani a vracim se zpet. Celou budovu chirurgie prochazim znovu a dukladne, opravdu. Budova je to opravdu velka. Padajici kapky vody a jejich ozvena, bouchani  okenic , ozvena… znovu na mne prichazi ona prava paranoia. I kdyz dnes pisi tento text o mnoho let pozdeji /konkretne deset/ stale mne jeste mirne mrazi. Opet zacinam zrychlovat, prace se stativem, trva to, stmiva se a moje paranoia se stupnuje, vse zacina  nanovo.

Nakonec jsem to vse prezil, jinak bych pratele, nepsal tyhle stranky, ze. Dnes je toto misto /a to jiz velmi dlouho / naprosto zdevastovane. A vsude same grafiti, bohuzel. Je to zvlastni,  ze cely tento krasny complex musel timto smutnym zpusobem skoncit a to zpusobem, ktery nutno pokladat za neuctyhodny.

Navstivil jsem od te doby jeste spoustu dalsich mist, temto podobnym a musim rici ze mne rozesmutnuji cim dal tim vic. Uplne nejvice to prekvapive pocituji u nas v Cechach. neumim to presne vysvetlit ale jsou chvile, kdy mam chut s celym urbexem jednou pro vzdy seknout. 

Tim pro dnesek koncim, dekuji vam za pozornost, vas, T.Svoboda