Japonsko je trikrat tak velke jako byvale
Ceskoslovensko. Vsech 80 milionu obyvatel ale zije na uzemi jednoho
Ceskoslovenska/!/ zbytek tvori neobyvatelny teren: erozivni puda, sopky a
neschudne utesy. Je zajimave ze se
v Japonsku /navzdory krajni nouzi o prostor/ da najit spousta nadherne
opustenych mist, ktera jsou jiz velmi dlouho zapomenuta. Pripada mi to mimochodem
velmi zvlastni, nebot vim ze v Japonsku je puda jedna z nejdrazsich na svete.
Lyzarske chaty, hotely, zabavni parky, veznice atd. Vze nadherne zarusta
vegetaci a zeje prazdnotou … a mesta
duchu, pratele, ´´to je moje!´´
Ostrov Hashima
Jednim z techto mist je napriklad znamy ostrov
Hashima. Nachazi se zhruba 18 km zapadne /tedy v mori, ze/ od mesta Nagasaki. Nekdy
se pro svuj vzhled- zejmena z dalky-tento ostrov take nazyva ``Gungkanjima´´ a
doslova to znamena bitevni lod ci kriznik. Do Nagasaki prijizdim efektnim
rychlovlakem Shinkansen primo z Osaky. Vse je perfektni, hlavne ta
organizovanost. Kazdy
dela to coma a nikdo nedela to co nema, atd. Nagasaki bylo jak vime zasazeno
atomovou bombou a z puvodniho mesta nezbylo prakticky vubec nic. Jen male
zbytky katedraly, ktera byla sveho casu nejvetsi v Asii. Hlavni duvod ale proc
jsem do Nagasaki zavital, byla navsteva jiz zminovaneho ostrova. Pojdme si o tomto ostrove neco rici: ostrov ma
prekvapive malou rozlohu, je to pouze 120x400 m. Priblizne okolo roku 1900 zde
bylo objeveno vydatne lozisko cerneho uhli. Firma
Mitsubishi jej rychle koupila a zacalo se okamzite tezit. To s sebou prineslo vystavbu
vysokych obytnych domu pro horniky. Pribyla zde take nemocnice, materska
skolka, skola, obchody, kino a dokonce I vykriceny dum. Velmi rychle byl cely
ostrov zastaven vysokymi cinzovnimi domy a zacal pripominat mensi Manhattan.
Zhruba tricet let zilo na tomto malem prostoru az 6 000 lidi. V teto dobe
to bylo nejhusteji osydlene misto na svete/!/. Vyvrcholeni tezby uhli se
odehravalo behem druhe svetove valky, kdy byla poptavka po ‘’cernem zlate’’ znacne vysoka. Na ostrov
byli dovezeni hornici z okupovaneho
korejskeho poloostrova kteri zde byli nuceni
pracovat v tak nelidskych podminkach, ze jich zde zemrelo na tisice. Nedaleko
Hashimy je nepatrny ostruvek kde byli spalovany lidske ostatky, brzy vsak
ztratil kapacitu, nebot umrtnost korejskych horniku byla jiz tak vysoka, ze se
jejich tela hazela primo do more. Mistni rybari tvrdi ze
na ostrove strasi a jen velmi neradi se k nemu byt jen priblizuji… V sedesatych
letech –diky zvysene poptavce po rope-zacala tezba uhli upadat a v roce 1974
ostrov opustili posledni lide. Od te doby ostrov chatra a vstup na nej je prisne zakazan. Dve
spolecnosti sem poradaji exkurze. Tyto
vylety nejsou spatne ale problem je v tom ze smite navstivit jen malou cast
ostrova a to tu nejmene zajimavou. Druha moznost je sem zajet tzv. nacerno tedy
ilegalne a o tom jak to lze nebudu informovat ze zjevnych duvodu. Mel jsem to stesti
ze jsem stravil /s jednim svym znamym/ na ostrove zhruba ctyri hodiny a musim
dodat ze pohybovat se zde po sve ose muze byt docela nebezpecne. Beton se diky
slanemu morskemu vzduchu a take diky cetnym tajfunum zacina jiz solidne rozpadat
a pokud si zde kuprikladu vymknete kotnik, tak mate veru problem! Prochazim
ostruvek z jednim ze svych fotografickych kolegu a nad hlavou nam krouzi morsti
orly, je brzy rano a vsechny ty bozi ruiny jsou zlity oranzove zlatymi paprsky
slunce. Nachazime pohazene detske boticky, v nemocnici pak
ruznorode lekarske instrumenty. Na tabulich v mistni skole jsou jeste dnes k
videni naucne texty a skycy. V bytech se daji nalezt cele zarizene kuchyne a tu
a tam se v loznicich na podlahach povaluji brozury s mirne lechtivou japonskou
pornografii…Na malem prostranstvi objevuji v trave napul rozpadlou figurinu
zeny-myslim tim tu co se dava do vitrin, ne tu pravou-a snazim se ji tak nejak
co nejprirozeneji naaranzovat a vyfotit. Cele mi to zde pripomina oblast Cernobylu. Postupujeme
dal a po chvili objevujeme mistni kino, na ktere jsem se velice tesil. Je vsak
bohuzel uplne sesute a po kreslech uvnitr neni ani pamatky, inu co se da delat.
Na vrcholu kopce-uprosterd ostrova- je miniaturni chram. Delame jen rychle
nekolik snimku, nebot morskym orlum asi jiz nejak jdeme na nervy a krouzi nam stale nizeji nad hlavami. Jde z nich
trochu strach, nebot maji uctyhodne rozmery. Taktne se jim poroucime a motame
se dal po nescetnych chodbach a schodistich cinzaku. Okolo poledniho musime
ostrov jiz bohuzel opustit, vsechno klape a ja nebudu takovy trouba abych
informoval o zpusobu jak se na ostrov dostat ci jak jej opustit./ To posledni
je mozna vubec to nejdulezitejsi, to mi tedy verte./ V
budoucnu bych sem velmi rad jeste jednou zajel , to je jasne. Jeste na zaver, ostrov Hashima je
velmi popularni mezi japonskymi fotografy a byla o nem jiz vydana nejedna
publikace. Ale jeste jednou opakuji: NESMI SE SEM!
Zakladna
ponorek
Z Nagasaki,
ktere lezi v jiznim cipu ostrova Kyushu jedu nekolika malymi vlacky na sever.
Vim totiz o miste-kterych dnes jiz neni mnoho-a sice o byvale ponorkove
zakladne, ktera slouzila pro doplnovani torped. Toto misto je dodnes az v
prekvapive dochovanem stavu. Pozorovaci veze, ktere trci z more jako varovne
prsty, na brehu je sklad torped s dochovalou vykachlikovanou podlahou. Vlastne
to jedine co opravdu chybi jsou protiletadlove kanony. Pri prichodu se
stretavam s nekolika mladymi divkami ktere jsou prevleceny za jakesi persony z
japonskych manga komiksu, ktere se vzajemne foti. Holky jsou naprosto
fantasticky naliceny, ale bohuzel jiz konci a chystaji se domu. Skoda. /Nejak jsem se jim ale nelibil, asi jsem uz moc starej, nebo
co./ Z internetu se mi take podarilo sehnat info o lodnich docich, I ty
pochazeji primo z obdobi druhe svetove valky a jsou na severu ostrova Kyushu. Doky Kawaminami jsou take slusne
zachovale a take nadherne porostle psim vinem. Uvnitr si pripadam jako v
katedrale. Efektni na tomto miste je ze tyto obri budovy jsou zevnitr cerne-je
to jakasi plisen-svetlo sem pada primo shora malymi kulatymi okenky a uvnitr
budov roste primo dzungle. Na zdech jsou dodnes dochovany texty jako: ’’Vysoka efektivita prace a bezpecnost, nas
cil!’’atd. Pri cekani na maly vlacek-motoracek, ktery sem jezdi, se se mnou
dava do reci starik ktery mluvi az prekvapive dobre anglicky. ’’Prosim vas
dovolte mi otazku, co jste prijel v teto vesnici navstivit? U nas tady totiz
neni nic, alee vubec nic k videni!’’
Nara
Nedaleko Kyota se naleza prastare mesto Nara,
i kdyz je mensi nez Kyoto, tak take stoji za to. Je zde obrovsky chram,
nadherne dochovaly a kolem nej beha
pocetne stado polochocenych jelinku. Muzete je krmit specialnimi susenkami
ktere se daji koupit vsude kolem, Japonci jsou jinak ’’setsakra’’ obchodnici.
Pozdeji se dozvidam ze ony susenky jsou castecne vyrabeny z sesrotovanych
starych bankovek. Jestli
je to pravda, kdo vi...Nejezte je! Tedy ty susenky ze. Nedaleko Nary je take
obri zabavny park, opusteny jiz asi deset let. Chci jej navstivit jiz velmi
dlouho. Cely prostor je dokonale oplocen, chodim kolem nej dokola a hledam
nejakou tu skulinku kde bych se mohl protahnout. Jdu chvili podel bambusoveho
haje a najednou na mne zacne mluvit –neznamo odkud-jakasi slecna. Mirne se
lekam, ale posleze chapu ze vsude kolem jsou fotobunky a ja jsem vlezl asi do
vozovky, coz jsem nemel. V tom bambusovem haji visi reproduktory primo na
stromech, takze to pusobi ze na mne vola cely les. Otacim se a jdu zpet, zase
se deje to same a opet se lekam. Nakonec proste a jednoduse prelezam plot a
vychutnavam si onu zvlastni naladu
opustenosti kdysi prelidneneho zabavniho parku. Trochu z toho tady jde strach,
pripadam si jako na nejake opustene planete. Park je vyrazne vetsi nez jsem
cekal a je zde spousta –pro evropane podivnych-atrakci pomalu zarustajicich
mechem...Na rozdil od ostrova Hashima se zde nevyskytuji morsti orlove ale
pouze vrany. I tem vsak nejak lezu na nervy a davaji mi to
vehementne najevo svym krikem. Vsude je slyset vrzani a zvlastni klapani
ruznych atrakci ve vetru... Po chvili s hruzou zjistuji ze na zidli, ve vysoke
trave, sedi clovek a jen kousek dal je
nekolik dalsich osob-jakoby se schovavajicich- v malem lesiku. Chvili mi trva
nez pochopim ze to jsou voskove figuriny, soucasti jakesi dalsi odumirajici
atrakce a ja jsem tomu byl opravdu rad. Obcas take zahlednu take ruzne
slamniky a osobni predmety lidi kteri
zde zjevne prespavaji, a mozna i ziji. Jsem velmi rad ze jsme se nepotkali...
Hrbitov Oku-no-in
Tento hrbitov je mystika sama. Kamenne hroby
zarustajicimechem, sochy budhy potazene jakymisi lisejniky…Hrbitov se nachazi
castecne v lese, je zde pritmi a vypada to tu mysteriozne. Nedaleko je I
nekolik luk, kde jsou modernejsi casti hrbitova. Maji zde hroby predni
osobnosti kulturniho a obchodniho zivota Japonska. Firmy jako Panasonic, Nissan,
I Toyota zde maji pomniky postavene na
pocest svym zakladetelum. Jista Japonska firma, vyrabejici pesticidy, zde
postavila velkou mohylu bilym mravencum, ktere se ji podarilo v celem japonsku
dokonale vyhubit. Na pomniku ktery je z bileho mramoru stoji tento epitaf:
“Nase firma se timto hluboce omlouva vsem bilym mravencum, ktere vyhubila…”atd.
Jista jina Japonska firma vyrabejici rakety a druzice, zde zase nechala na hrob
svemu prednimu konstrukterovi postavit misto nahrobku verohodnou zmenseninu rakety,
vysokou temer tri metry. Pokud pujdete na hrbitov k veceru ci za soumraku tak
uvidite vsude svitit male oranzove lampicky a vypada to tu cele najednou az
uzasne strasidelne. Soumrak se vam velice rychle preklene do pozdnich vecernich
hodin, musim dodat ze jsem zde travil nekolik veceru focenim, a take musim
dodat, ze jsem si vzdy predtim daval nekolik panaku na kuraz. Hrbitov Oku-no-in je zazitkem, ktery
mohu doporucit.
další fotografie z Japonska najdete na: http://www.theinfinitebeautyofdecay.com/cs/gallery/asia/japan
